pondělí 18. září 2017

Co by můj syn měl vědět o světě

Autor: Fredrik Backman
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7577-122-3
Počet stran: 191

Anotace: Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.


Poprvé jsem Fredrika Backmana zaregistrovala po vydání jeho první knihy Muž jménem Ove, o které se opravdu hodně mluvilo. Upřímně mě to nějak nelákalo a říkala jsem si, že humorná literatura není můj šálek čaje. Nakonec (pokud si to dobře pamatuji, tak myslím, že mě ovlivnila Verča Krátka (http://www.bookishfriendship.com/), která knihu chválila) jsem došla k tomu, že si knihu přeci jen zkusím
přečíst. Ale zatím jsem k tomu nedospěla. Dostala se mi však do rukou jeho další kniha a to Babička pozdravuje a omlouvá se a ta mě tak nadchla svým milým vzezřením, že muselo být jasné, že si něco od Backmana ještě přečtu. A nyní se mi naskytla možnost přečíst si tuto novinku, to jsem přeci nemohla odmítnout!

Když se mě někdo zeptal, jakou knihu právě čtu a já mu sdělila tento název, následovala většinou otázka typu: „Plánuješ mít syna?“ nebo „Nemyslíš si, že na takovou četbu máš ještě čas?“. Přesně tak, nemyslím! A chci, abyste si to nemysleli ani vy. Nemusíte zrovna plánovat rodičovství, abyste si tuto knihu mohli přečíst. I když pro budoucí rodiče bych řekla, že je to lepší než kdejaká příručka.

„… mít dítě je v mnoha ohledech podobné, jako řídit bagr v obchodě s porcelánem. S nohou v sádře. S lyžařskou kuklou nasazenou obráceně. Opilí.“

Tuto knihu bych vyloženě zařadila do takové té literatury, co vás pohladí po duši. Je napsaná velmi mile a tak vám snadno vykouzlí úsměv na tváři, nebo vás rozesměje. Z toho důvodu bych ji doporučila nastávajícím rodičům, aby je hodila do pohody a přestali se stresovat. Ne že by snad kniha říkala, že mít dítě je snadné, to určitě ne, ale vysvětluje, že nikdo nejsme bezchybní, a že rodičovská láska je mnohem důležitější než všechno ostatní.

Občas jsem si říkala, zda jsou všechny informace pravdivé, či zda někde autor jen více popustil uzdu své fantazii. Působí to však tak reálně, že Fredriku Backmanovi věřím každé slovo. Tuto knihu tedy zároveň vnímám jako takovou autobiografii a jsem ráda, že mi autora více přiblížila.

„A chápu, že všichni mladí jednou dospějí do životního bodu, kdy si uvědomí, že jejich tátové nejsou superhrdinové. Nejsem blbej. Jenom si přeju, aby to přišlo co nejpozději.“

Někteří lidé by možná mohli negativně vnímat výskyt anglických slov. Já, jakožto milovník anglického jazyka, jsem s tím problém neměla, ale chápu, že někomu to nevyhovuje. Mohu vás však uklidnit tím, že když se ke konci knihy objeví jeden delší odstavec celý v angličtině, najdeme jeho český překlad na úplném konci knihy.

Už dlouho mi žádná kniha nevyčarovala takový úsměv na tváři. Sice to není nic složitého, nazvala bych to spíše oddechovou literaturou, ale nelituji ani minuty, kterou jsem nad knihou strávila. A jsem si stoprocentně jistá, že po čase po této knize sáhnu znova.

Celkové hodnocení:  5/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji KNIHCENTRUM.cz
Knihu si můžete zakoupit v papírové nebo elektronické podobě a dokonce i jako audioknihu, namluvenou Lukášem Hejlíkem.

Žádné komentáře:

Okomentovat