Otolína a žlutá kočka

Autor: Chris Riddell
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Ella & Max
ISBN: 978-80-8703-434-7
Počet stran: 172

Anotace: Seznamte se s Otolínou a jejím nejlepším kamarádem panem Mourou. Žádná záhada pro ně není dost zapeklitá…
Ve velkoměstě dochází k řadě rafinovaných loupeží a neustále se ztrácejí psí mazlíčci. Vymyslí Otolína a pan Moura chytrý plán?


Když mi k recenzi byla nabídnuta tato kniha, přemýšlela jsem, zda zvládnu zrecenzovat dětskou literaturu. Dětem čtu sice často a ráda, ale jedná se o starší děti, na které kdybych vyrukovala s touto knihou, tak by se rozčilovaly, že už jsou na to moc velké. Když jsem však viděla její ilustrace... Víte, že pro takové věci mám slabost, takže jsem zkrátka neodolala.

Hlavní postavy jsou dvě – dívka jménem Otolína a tajemný skřítek Moura. Na Otolíně jsem opravdu

oceňovala její extravagantní styl, ale někdy mi svým chováním nebyla úplně nejsympatičtější. Navíc mi přišlo trochu nereálné, že téměř pořád byla doma sama, respektive bez rodičů, a ani ji nenavštěvovali žádní kamarádi. Je pravda, že pan Moura je také nereálný, ale to je úplně jiná situace. Pana Mouru jsem měla při čtení ráda – je zahalen tajemstvím stejně jako svými vlasy a je to vskutku sympaťák.

Upřímně mě docela mrzí, že jsem zrovna v blízkosti neměla žádné vhodné dítě, protože by mě opravdu zajímalo, jak by na knihu reagovalo. Já osobně se musím přiznat, že jsem se v příběhu párkrát ztratila. Sice jen na chvilinku, ale přesto. Občas se v příběhu někde pohybujete a na další stránce jste rázem jinde a já nevěděla, zda je to stále v jeden a ten samý den, nebo snad někdy úplně jindy. Možná to tak působí jenom na mě, možná jsem měla zrovna hlavu plnou myšlenek a tak mě zmátla má vlastní nepozornost, každopádně to u dětské knihy vnímám jako mínus.

Samozřejmě má však kniha jiné věci, které by dětská kniha měla mít (a nemyslím tím jen velká písmenka a málo textu).
Myslím si, že je dobré, když dětské knihy mají tak trochu detektivní zápletku, protože v takovém případě si děti mohou domýšlet, jak to vlastně je a to napomáhá rozvoji jejich představivosti i myšlení.
Příběhy určené dětem často obsahují nějaké to ponaučení, což tato kniha také splňuje. A navíc se děti z knihy naučí, jak správně nadepsat pohlednice, protože ač je to neuvěřitelné, tak se neustále setkávám s dětmi (třeba i čtrnáctiletými), kteří na obálku nedokáží správně napsat adresu...
V neposlední řadě jsou to samozřejmě obrázky. Co by to bylo za dětskou knihu bez ilustraci? Ať už si děti čtou knihu samy, nebo jim jí předčítáte vy, vždy ocení, když vám mohou nahlížet přes rameno a dívat se, jak ilustrátor vyobrazil hlavního hrdinu a jak že to vlastně vypadá ten mrakodrap, kterému se přezdívá Pepřenka. Ne vše si totiž děti zatím dovedou představit samy a tak jsou obrázky skvělým pomocníkem a také něčím, čím je kniha na první pohled může zaujmout.

Ilustracím bych se v této recenzi ráda věnovala ještě jednou, naposledy. Líbí se mi, že si knihu autor ilustroval sám, protože jen tak může dosáhnout přesného zrealizování svých představ. Chris Riddell se v knize také sám představuje, pouze na jedné straně, pomocí pěti bodů a ilustrací. Díky tomu se o něm děti také něco dozví a nepřeskočí stránku s tím, že se jedná jen o nějaká nudná fakta. Oceňuji také barevné provedení – černobílé ilustrace s prvkami červené. Tento styl se mi líbí asi více, než kdyby byla kniha celobarevná a navíc to ušetří i peníze na vydávání, díky čemuž asi bylo možné vyhrát si více s obálkou, jejíž zlaté detaily jsou také kouzelné.

Stále tedy nedokáží říct, jak na knihu budou reagovat děti, ale přinejmenším obrázky se jim zavděčíte (a sobě určitě také).

Celkové hodnocení:  3/5

Za poskytnutí recenze děkuji PRESCO GROUP a.s. a jejich nově vzniklému nakladatelství Ella & Max