Kočičí host

Autor: Takaši Hiraide
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7491-778-3
Počet stran: 160

Anotace: Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti a o tom, jaké to je prožívat život po svém.

Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…


Kniha, o které bylo v poslední době poměrně slyšet. Odkazování na její minimalismus a krásu okamžiků. Kniha o tom, jak Vám obyčejné události mohou změnit život. Přesně s těmito informacemi jsem se pustila do čtení této knihy a byla zvědavá a natěšená.

Když jsem začala číst, vcelku rychle jsem se dostala přes několik prvních stránek nedočkavostí nad tím, o čem kniha vlastně bude a s myšlenkou, jak si ji užiji. Bohužel mě po nějaké chvíli nadšení opustilo a já už se ke knize dostávala jen zřídka. A ačkoliv se jedná o vskutku tenkou knihu, její dočtení mi zabralo mnohem

více času, než je zdrávo. Pravděpodobně i to ovlivňuje můj částečně zklamaný pocit.

Jsem člověk, který si hodně všímá detailů a tak jsem nějak čekala, že i tato kniha nabídne čtenáři spousty krásných, ač všedních, maličkostí a třeba tím upozorní i na to, aby si jich lidé začali více všímat v běžném životě. Samozřejmě, že jsem tam ty maličkosti našla, ale ne v takové míře, jako jsem si myslela a ani nebyly tak rozepsané, jak by mohly.

Postavy příběhu mi úplně nepřirostli k srdci. Asi nejblíže jsem měla ke kočkám, které se v příběhu objevovaly, možná proto, že mi přišlo, že jejich charaktery byly nejvíce propracovány…
Asi nejkrásnější představy pro mě nastávaly, když byl popisován velký dům starého páru. Ten jsem si z celého příběhu dokázala vybavit nejjasněji. Viděla jsem to jako  na fotografii – paprsky prosvítající skrze světlé záclony ozařující snítka prachu, která se rozvířila poté, co někdo po delší době vešel do domu. Ani nedokáži říci, proč na mě právě dům tolik zapůsobil, ale beru ho jako jedno z největších pozitiv této knihy, ač to asi zní zvláštně.

Největší pochopení této knihy přináší její epilog. Odhaluje, že příběh má ve skutečnosti úplně jinou symboliku, než bych si kdy pomyslela. Tato kniha nabízí čtenáři nahlédnutí do japonské společnosti a ekonomické situace související s nástupem nové dynastie.

Možná je to jen mým očekáváním, ale zkrátka jsem doufala v něco víc. V  žádném případě vás však nechci od knihy odradit. Jen si jí zkuste přečíst (přeci jen je tenká) a třeba v ní také objevíte nějakou krásnou maličkost.

Celkové hodnocení:  2/5

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji nakladatelství Host.