středa 6. června 2018

seriál 13 Reasons Why 2

O první sérii Třinácti důvodů mi řekla kamarádka. Tak jako spousta lidí jsem tomu propadla. O knize jsem do té doby nevěděla, ale teď už ji mám v knihovně a vím, že si ji budu muset přečíst! 

Poté, co oznámili vydání 2 série, napsala jsem si datum do diáře a nedočkavě čekala. Hned v den vydání se na internetu objevilo množství negativních recenzí, ale tím jsem se odradit nenechala. Potřebovala jsem vědět, jak to s některými postavami dopadlo. Upřímně jsem nechápala, proč je tolik lidí zklamaných nebo proč to tolik lidí nebaví. Kdybych mohla, shlédla bych to klidně celé najednou. Byla jsem mile překvapena.


V následujících odstavcích se budu více vyjadřovat k celé druhé sérii (hlavně k jejímu zakončení). Nebudu popisovat přesné události, pouze moje pocity, ale přesto byste si z nich mohli něco vydedukovat. Proto prosím ty, kteří sérii dosud neviděli a nemají rádi byť jen sebemenší spoilery, ať článek zatím raději nečtou. 

Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat i ostatní postavy více dopodrobna . Bylo to skvělé doplnění k první sérii a divák se mohl dozvědět o dalších událostech, které Hana sama nezmínila. 

zdroj
Celou sérii jsem si užívala. Tedy až na ten konec. Upřímně mám ráda negativní konce. Ač je to možná zvláštní, mám ráda, když mě autor knihy, seriálu nebo filmu naštve například tím, že zabije mojí oblíbenou postavu. Nebo že udělá přesný opak toho, v co jsem doufala. Vzbudí to ve mě spoustu emocí, chci křičet, nadávat, že to není fér a jak mi to mohl udělat, ale ve skutečnosti ho za to zbožňuji. Příběhy mi tak přijdou mnohem reálnější a dokážu se do nich více ponořit a vše více prožívat, protože zkrátka nemáte tu jistotu, že se vaší oblíbené postavě nic nestane. Je to takový skvělý prostředek na udržení napětí.

zdroj
V tomto případě se tu ale objevuje velké "ale"... Tahle série se zkrátka hodně prezentovala tak, že je potřeba bojovat proti sebevraždám a šikanování, což je skvělý a je potřeba o tom mluvit. Tak proč zatraceně nemohli ten konec udělat trošku optimističtější?! Čekala jsem nějaké poselství typu - "Už to nikdy nebude jako dřív, ale s pomocí lidí, které máš kolem sebe, a kteří tě milují, se z toho dostaneš. A bude to stát za to. Život stojí za to!" Ale ten konec mě vlastně vůbec nenamotivoval k životu. Prostě mi jenom řekl, že spravedlnosti se nikdy nedočkám a lepší to nebude, ať se budu snažit sebevíc. Zkrátka, že to nemá cenu. 
Možná je to krutá pravda, ale na konci tohohle seriálu rozhodně neměla být vyřčena. Potřebovalo to trochu optimismu, trochu té naděje. Naděje, která dodává lidem sílu žít...


Tenhle článek není recenzí, ani žádným odborným rozborem. Sloužil jen k tomu, abych se vypsala ze svých emocí, tak snad vám to nevadí. Samozřejmě budu ráda i za vaše pocity v komentářích

6 komentářů:

  1. Ta poslední fotka se ti fakt povedla klobouk dolu ♥ Já ten konec jak říkala chtěla aby skončil negativně škoda, škoda. Jinak jsem od druhé série nic nečekala a dost mě i překvapila. Jsem zvědavá na pokračování.

    allaboutcandyslife

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :)
      Já jsem také hodně zvědavá na pokračování. A zároveň se ho trochu bojím, aby to celý seriál nezkazilo

      Vymazat
  2. Wow, ta tvoje fotka! Už jsme si o tom povídaly, ale musím s tebou souhlasit. Zakončení druhé série nebylo vůbec dobré. Vždyť nám nedává vůbec naději. Akorát podkopává naše odhodlání se proti takovým věcem vzbouřit. Měli konec natočit úplně jinak...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) Přesně, přesně! Jsem ráda, že se shodujeme :)

      Vymazat
  3. Tak v tomhle jsem trochu pozadu :)Teprve mám rozkoukanou první sérii, ale zatím mě náramně baví :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. První sérii jsem si také moc užívala :) Tak ať baví i nadále!

      Vymazat