středa 24. května 2017

Betonová zahrada

Autor: Ian McEwan
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Odeon
ISBN: 978-80-207-1624-8
Počet stran: 160

Anotace: Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.

Když se mi kniha do ruky dostala prvně, nevěděla jsem o ní zhola nic. Obálka vypadala příjemně a romanticky. O to více jsem byla překvapena, jakmile jsem knihu otevřela a začetla se do ní. I napodruhé mě však kniha místy překvapovala, protože ač ve mně příběh z prvního čtení zanechal silný dojem, všechny rozhovory a události mi v hlavě nezůstaly.

Vzpomínám si, že když jsme knihu řešili ve škole, spousta lidí o ní vůbec nechtělo mluvit a byli vyprávěním zhnuseni či pohoršeni. Já byla z knihy nadšená. Jistě, nevypráví nějaké veselé téma, ale dokáže vás zasáhnout a vyvolat ve vás spoustu dojmů, a to je dle mého u knih důležité, ať už ve vás vyvolávají dojmy pozitivní či negativní.

Zdroj
Pokud už jste o McEwanovi něco slyšeli, pravděpodobně víte, že se mu přezdívá „Básník perverze“. No… něco na tom bude. Takže pokud jste citlivé duše, které si neužívají naturalistické popisy, raději se knize vyhněte. I přesto, o jakém tématu mluví a jaké scenérie popisuje, fascinuje mě, s jakou lyričností to dělá. Vlastně je to místy skoro jako dekadentní báseň, která vás vnese do horkého prostředí s poletujícími mouchami a nepříjemným zápachem. Možná to nezní zrovna lákavě, ale právě ta dokonale navozená atmosféra je podle mého okouzlující.

Lze najít určitou podobnost s Goldingovým Pánem much, který také popisuje, jak děti zvlčí, když zůstanou samy a bez pevně stanovených pravidel (ačkoliv Golding zde také poukazuje na rozdíly mezi demokracií a totalitou). Betonová zahrada mě však v jistém ohledu zasáhla více, protože přeci jen si lépe dovedeme představit děti v opuštěném domě než na neobydleném ostrově. Oba příběhy nás však upozorňují na to, zda je stoprocentní svoboda opravdu možná, když po ní tolika lidí prahne.

Zdroj
A proč je podle mě tak důležité, aby o knize vědělo více lidí? Protože mluví o svobodě, morálních zásadách i výchově a to jsou (a vždy budou) aktuální témata, která by se neměla zanedbávat. Témata, o kterých by se mělo mluvit. A toto šokující podání od Iana McEwana určitě všechny vyburcuje k přemýšlení.

I přesto, jak hutné téma to je, kniha je napsána vcelku jednoduše, bez zbytečných odboček s gradací na konci. Osobně jsem ocenila, že konec není úplně uzavřený. Vždy mám raději otevřené konce a navíc si myslím, že této knize by ani trochu neprospělo, kdyby příběh pokračoval dál.

Celkové hodnocení:  4/5

Už jste knihu četli? Jaký je váš názor?

2 komentáře:

  1. Další rozdíl mezi McEwanem a Goldingem je to, že Golding má ve své ,,rajské zahradě'' čiště mužskou skupinu. Kdo ví, jak by se děj vyvíjel, kdyby na ostrově s chlapci zůstala i byť třeba jen jedna jediná dívka.
    Dle mého názoru by se kniha změnila ještě v děsivější zrůdnost, než je nyní, ale stejně jako Betonovou zahradu bych ji hltal s chutí. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máte naprostou pravdu. I když při své práci s dětmi pozoruji, že v útlém věku ještě svět chlapců a dívek často není natolik odlišný. Ale určitě by to příběh mohlo posunout zase úplně někam jinam. Obě knihy patří mezi mé oblíbené.

      Vymazat