středa 31. prosince 2014

Volání netvora

Autor: Patrik Ness
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7462-151-2
Počet stran: 216

Anotace: Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému strachu.
Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.
Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. A překvapivě si chce... povídat! Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?
***
Kniha mne lákala hlavně kvůli úchvatným ilustracím. Když jsem si přečetla anotaci a kolik ocenění již kniha získala, řekla jsem si, že její přečtení si rozhodně nesmím nechat ujít.

Od samotného příběhu jsem neočekávala příliš. Předpokládala jsem, že se bude jednat o nějaký strašidelný příběh pro děti s nijak složitým dějem. Neočekávala jsem, že by kniha mohla mít nějaké větší poslání.

"Příběhy jsou velice důležité. Někdy jsou důležitější než cokoliv jiného. Bývá to tehdy, sdělují-li pravdu." -str.51-

Opravdu mě překvapuje, že kniha je zařazena do dětské literatury. Ano, je pravda, že má velká písmenka a je v ní spousta obrázků, ale tématicky mi příliš dětská nepřišla. Proto mě doopravdy potěšilo, když jsem jí předčítala dětem ve věku od osmi do jedenácti let, které teď mají období "já jsem moc velký/á na to aby mi někdo předčítal". Když jsem jim začala číst tuto knihu, dožadovali se stále nové a nové kapitoly a z knihy byli hrozně nadšení.

Book trailer většinou nepřidávám, ale tento opravdu stojí za to.

Do příběhu jsem se začetla snadno. Jedná se o knihu místy napínavou, jindy tajemnou a dramatickou. 
Během čtení sledujeme život třináctiletého Conora. Ostatní děti v jeho věku většinou nic moc netrápí, ale Conor má trápení více než dost. Žije v rozdělené rodině, jeho maminka je těžce nemocná a navíc ho každou noc straší noční můry.

Pokud byste si přečetli jen konec knihy, možná byste se na chlapce dívali skrz prsty. Ale pokud si s Conorem projdete celý jeho příběh a vžijete se do jeho role, pravděpodobně se na něj budete koukat s pochopením a lítostí.

"Knihu našeho života nepíšeme slovy. Píšeme ji činy. Není důležité co si myslíš. Záleží pouze na tom, co děláš." -str.202-

Myslím, že celý příběh je hodně o emocích, a že jeho účelem je donutit člověka k zamyšlení. Také člověku ukazuje, že vše nemusí být takové, jaké se zprvu zdá. Svět nelze rozdělit na dobro a zlo, protože oba aspekty se vzájemně prolínají.

Ilustrace jsou sami o sobě okouzlující, ale když k nim znáte i ten příběh, dává jim to nový rozměr. Nad čtením knihy jsem strávila tolik času možná proto, že jsem se někdy na některé z ilustrací dokázala koukat nekonečně dlouho. Dovedu si představit, že bych některý z výtvoru Jima Kaye měla pověšený doma na zdi.


V knize najdete spoustu ponaučení a věcí k zamyšlení. Je čtivá a vyvolá ve vás mnohé emoce. Je to kniha, kterou vám určitě doporučuji k přečtení, ať už jste milovníky jakýchkoliv žánrů.

Celkové hodnocení:  4/5

4 komentáře: