čtvrtek 8. března 2018

Ostří mrtvého muže (Temné bratrstvo #3)

Autor: Luke Scull
Překladatel: Ladislav Václavík
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
ISBN: 978-80-7577-173-5
Počet stran: 455

Anotace: Bývalá povstalkyně Saša a její přítel z dětství Davarus Cole bojují ve Městě věží za udržení míru mezi lidmi a Mizejícími, kteří ohrožují nejen město, ale i zbytek kontinentu. Když Bílá paní vyšle Davara na jih do Rozdrcených království, aby mezi padlými hledal spojence, zjistí, že nejtěžší bitvu bude možná muset svést sám se sebou.
Díky přátelství s důstojníkem z řad Mizejících má Polomág Eremul přístup do Obelisku mezi nové pány Dorminie. Na vlastní oči tak sleduje, jaká pohroma se na lidstvo chystá. Ale tváří v tvář moderní technologii Mizejících musí Polomág se svými chabými kouzly spoléhat jen na svůj důvtip.
A na ledovém severu svádí legendární válečník Brodar Kayne zoufalý boj za svůj lid. Zápasí však také s časem: starodávné zlo uvězněné pod horami se brzy dostane ven a nezastaví se, dokud celý svět neutone v krvi…

Když jsem postřehla, že vyšel poslední díl trilogie Temné bratrstvo, bylo jasné, že si knihu budu chtít v co nejbližší době přečíst.

Jsem ráda, že se mi opravdu naskytla příležitost přečíst si knihu co nejdříve, protože i tak jsem měla docela problém s rozpomínáním se. Meč severu (2. díl ze série Temné bratrstvo) jsem dočítala v lednu 2016 a od té doby jsem zkrátka vypustila některé události a zpočátku čtení mi tak nějaké věci unikaly. Z toho důvodu určitě doporučuji číst série s menšími časovými rozestupy.

I přes dlouhé rozpomínání se jsem se do knihy začetla rychle a bez problémů. Autorův poutavý styl psaní a dokonalé udržení napětí jsem si chválila už u předchozích dílů, a ani u Ostří mrtvého muže to není jinak. Navíc oproti prvnímu dílu už čtenář v hlavě nemá takový zmatek, co se postav týče, takže si čtení můžete užít ještě více.

Luke Scull nešetří popisy a charakteristikami postav ani v závěrečném dílu trilogie, díky čemuž jsem během čtení měla pocit, že většinu postav doopravdy znám a dovedla jsem si představit, o čem by asi tak mluvily kdybych je pozvala například na kávu. Jen škoda, že už v tomto díle tolik nevystupuje postava Polomága, i když jeho význam je pro příběh stále důležitý.

„Uviděl jsem v něm pravdu o lidstvu. To, že ti nejošklivější z vás jsou schopni překvapivé krásy. Že nezávisle na tom, jak se vás vaše krátké životy snaží zlomit, mají v sobě ti nejlepší z vás něco, co se nikdy nepoddá. Ukázal mi, že hrdinství na sebe může vzít i tu nejnepravděpodobnější podobu. Že nezáleží na nedokonalosti, je-li srdce dobré.“

Stejně jako v předchozích knihách si autor zachovává jeho typické naturalistické popisy. Není už jich tam sice tolik, ale i přesto se mi během čtení některých pasáží udělalo trochu nevolno. Znám spoustu lidí, kteří těmto popisům neholdují, ale já osobně je vždycky ocením, protože to, že ve vás kniha dokáže vyvolat nějaké pocity, je největší magie a pro mě i jeden z hlavních důvodů, proč vlastně knihy čtu.

V některých situacích jsem si říkala, že jsou docela předvídatelné. I u konce jsem tušila, co se s největší pravděpodobností stane. Ale pak mě zarazil ten vývoj událostí. Už jsem si myslela, že vím, co od Sculla mohu čekat a že mě až zas tak nepřekvapí. Překvapil. A rozhodně mu tím připisuji body k dobru.

Protože jsem předchozí 2 díly četla jako e-knihy, postrádala jsem u nich mapu, takže jsem tentokrát konečně byla ráda, že do ní při čtení mohu nahlížet. Jen jsem si celou dobu říkala, že některá místa na ní vůbec nejsou. Na konci jsem zjistila, že je mapa ještě na druhé straně… To je mi zkrátka podobné. Přesto mne ale trochu mrzí, že mapy nejsou propracované více do detailů.

zdroj
Naopak co bych v knize klidně oželela, tak jsou mizehské technologie. Jasně, bez nich by to nešlo, ale přeci jen si myslím, že nemusely být až tak moderní. Dost možná jsem s tím měla problém hlavně kvůli tomu, že na fantasy knihách mám ráda tu možnost utéct před realitou a tohle mi realitu připomínalo až příliš.

„Velikost národa se poměřuje podle toho, jak se chová k těm, kteří se obětovali pro jeho přežití. Jak si váží jejich učení a uplatňuje je ke zlepšení života těch, kteří přijdou po nich. Můj rod se toto naučil před celými věky. Tomu říkáme Předčasí. Od těch dob žádný mizhe záměrně nezranil jiného. Žádný mizhe se neodvrátí od svého druha v nouzi. Jsme všichni jeden - společně žijeme a umíráme jako jeden.“

Na předchozích dílech mi vadilo, že na mě působily, jako by se autor snažil napodobit Hru o trůny. V tomto díle už jsem to tak nevnímala. Ano, stále mi to přišlo v mnoha ohledech podobné, ale v pozitivním slova smyslu a fanouškům ságy Píseň ledu a ohně bych tuto sérii s radostí doporučila. Autor navíc veřejně přiznává, že ho Martinovy knihy inspirovaly.

A protože mi přijde, že už se rozepisuji až moc (což se mi stává, když jsem z něčeho nadšená), tak trochu násilně tuto recenzi ukončím. Už jen tedy pár slov na závěr pro všechny milovníky fantasy - přečtěte si tuto sérii a kochejte se krásnými českými obálkami (protože jsou ze všech nejlepší)

„Myslím, že poučení je takové, že dobří lidé jsou schopni páchat zlo,“ řekla pomalu. „A že zlí lidé můžou bezděčně konat dobro. Nejsou žádní jednoznační hrdinové nebo padouši.“ Žádný černobílý svět, pomyslela si. „Jenom lidi, co se snaží dělat správnou věc a ti, co ne.“ 

Celkové hodnocení:  5/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz
Knihu si můžete zakoupit v papírové i elektronické podobě.

4 komentáře:

  1. v teto serii jsem se nejak zasekla u prvniho dilu, protoze si matne vzpominam, ze me to moc nebavilo, skoda...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je opravdu škoda. Když jsem koukala na své předchozí 2 recenze, také jsem z knih nebyla tak nadšená, ale vždy jsem toužila po tom, číst dál. Asi to bylo proto, že mi díky autorovi postavy přirostly k srdci a taky díky tomu neustálému napětí. Když někdy nebudeš vědět co číst, určitě zkus dát dalším dílům šanci ;)

      Vymazat
  2. Po tomto myslím, že není třeba mě dál přesvědčovat k soutěžení- zní to jako "můj šálek knihy"

    OdpovědětVymazat
  3. Netradičně začínám čtením recenzí k téhle sérii odzadu, tedy od posledního dílu - nejspíš aby mě ty knihy lákaly ještě víc. Naturalistické popisy mi nevadí, taky vítám, když u mě kniha vyvolá nějaké emoce a jsem docela zvědavá i na ty technologie. Většinou se jim spíš vyhýbám, ale něco mi říká, že tady by to mohlo působit zajímavě :)

    OdpovědětVymazat