Postávám před vysokou šedivou budovou, která je na první pohled mezi ostatními stavbami ve městě vcelku nenápadná. Napravo ode dveří visí velký billboard v modro-žlutých barvách.
Obchodní středisko Čtecí kout
Knihovny z vašich snů přesně na míru!
Stojím tu už několik minut a pozoruji, jak se občas nějaké okno pohne nebo změní tvar či velikost. Jsem nervózní. Když jsem o tom mluvila se Sue, vysmála se mi. „Ty toho naděláš. Vždyť je to jenom knihovna.“ Jenom knihovna?! Je to jedna z nejdůležitějších místností!
Konečně sbírám odvahu, přicházím ke dveřím a ty se samy otevírají. Nejistým krokem vstupuji dovnitř.
Nacházím se v místnosti, kde jsou bíle vymalované zdi, po pravé straně stojí pohodlně vyhlížející pohovka, vedle které je stolek, na kterém se válí několik knih. Naproti mně jsou částečně prosklené dveře, za kterými se rýsuje chodba. Po levé straně vidím vysoký pult ze stejného světlého dřeva jako pohovka. Za ním postává blonďatá usmívající se slečna, která do celého prostoru skvěle zapadá. „Ehm, dobrý den. Já bych si chtěla vybrat knihovnu,“ dostanu ze sebe. Co jiného bych tu asi také dělala, že... „Samozřejmě,“ odpoví slečna a ještě srdečněji se na mě usměje. „Prosím, zatím se posaďte a vyčkejte na příchod mého kolegy, který se vám bude věnovat,“ pokyne rukou k sedačce a dodá: „Máte už hotový seznam?“ „Seznam? Jaký seznam?“ podivím se nechápavě. „Seznam nových knížek, které byste ve své knihovně chtěla mít, kromě těch, které si do ní přesunete z vaší stávající knihovny. Tady máte,“ podává mi tablet „zatím si ho vyplňte". Uchopím tablet pevně do rukou, poděkuji a odcházím si vychutnat onu pohodlnou pohovku.
Z displeje na mě svítí stránky Martinus.cz. Konečně něco v čem se vyznám. Začínám prohlížet webové stránky a přemýšlet o tom, jaké knihy nutně potřebuji, což je činnost, která mě vcelku uklidňuje. Určitě potřebuji rozšířit svou anglickou sekci... A také si musím pořídit nějakou knihu ve francouzštině. Zcela ponořena do svých myšlenek na knihy nezaregistruji nového příchozího „Dobrý den,“ osloví mne mladý muž v bílé košili, hnědých kalhotách a vestičce stejné barvy i odstínu, a já divže nevyletím z kůže. „Jestli jsem vás vyděsil, tak se omlouvám. Pojďte teď prosím se mnou.“ „Dobrý den,“ dodávám ještě opožděně, když se zvedám z pohovky s tabletem v ruce. „Koukám, že už jste si vytvořila svůj seznam, to je skvělé, ušetří to spoustu času,“ říká můj doprovod, zatímco ho následuji do chodby. Tam míjíme dvoje dveře, než muž do jedněch zabočí. Pravděpodobně z nich před chvílí vyšel, protože jsou otevřené a v místnosti se svítí. Muž usedne za stůl a pokyne mi, abych se usadila do křesla naproti němu. „Mohu tedy vidět váš seznam, prosím?“ Natahuji k němu ruku s tabletem a on si ho ode mne se zvědavostí přebírá. „Tady má někdo rád cizojazyčnou literaturu,“ říká vzápětí s úsměvem, něco si poznamená do zápisníku, který před ním leží na stole a pohlédne na mě. „Co dalšího byste mi o sobě řekla?“ Proč to chce sakra vědět? Na chvíli mi prolétne hlavou myšlenka, jestli jsem náhodou nevstoupila do špatných dveří a nejsem v nějaké seznamovací agentuře. Mé znepokojení se asi promítá i na mém výrazu, protože muž ihned dodává: „Abyste tomu rozuměla, osobnost člověka se na podobě knihovny velmi podílí, takže se snažíme své zákazníky nejprve trochu poznat.“ S tím, že vzhled knihovny a lidská osobnost spolu úzce souvisí, souhlasím a proto přemýšlím, co bych tak o sobě mohla říct, krom toho, že mám ráda knihy. „Ráda fotím,“ vyhrknu. Poté chvíli mlčím. Úzkostlivě na něj pohlédnu. Pohrává si s propiskou a povzbudivě se na mě usmívá. „Ale ne jenom na digitál,“ rozhodnu se pokračovat. „Ráda fotím i na analogové foťáky. Ty fotky pak mají svojí duši, víte? Stejně jako knihy. Nebo třeba vinylové desky. Celkově mám
hodně ráda staré věci. Ale zároveň mám rada minimalismus, i když by to člověk, který vejde do mého pokoje asi hned nepoznal, přes tu záplavu věcí, kterou tam mám,“ pousměji se. Muž vypadá, že bedlivě naslouchá a při tom si dělá poznámky. O něco více se uvolním a rozpovídám se o zvířatech, přírodě, kávě, ... Nakonec je z toho vcelku hezký rozhovor. Když se kouknu na hodiny na jeho stole, úplně mě zaskočí, kolik času již uběhlo. „Ještě poslední dotaz. Podle čeho si rovnáte knihy v knihovně?“ zakončuje náš rozhovor muž (dozvěděla jsem se, že se jmenuje George). „Podle jmen autorů,“ odpovídám bez rozmyšlení. „Jen cizojazyčnou literaturu mám zvlášť, ale také seřazenou podle jmen.“ George si udělá poslední poznámku do zápisníku, zaklapne ho a zvedne se ze židle. „Následujte mě, prosím.“
Když vyjdeme z jeho kanceláře, pokračujeme chodbou až na její konec k výtahu. George zmáčkne tlačítko, otevřou se dveře a my vstoupíme dovnitř. Zmáčkne číslo 183. Sice mám špatný odhad, ale takových pater to přece mít nemůže, ne? Výtah začne stoupat. Pak se na chvíli zastaví a začne se pohybovat do strany. „To je jako v Harry Potterovi!“ neubráním se nadšenému vykřiknutí. „Ano, trochu jsme se tam nechali inspirovat,“ mrkne na mě George. Výtah ještě párkrát změní směr, než úplně zastaví. Dveře se otevřou, vystoupíme a před námi se objevuje místnost plná polic s knihami. „Ještě jsem se zapomněl zeptat, jaké jsou rozměry místnosti, ve které chcete knihovnu mít?“ Na to jsem byla předem připravena a tak vytahuji papírek a podávám mu ho. George opíše rozměry do malé obrazovky, která se nachází vedle již zavřených dveří od výtahu. Zdi se začnou pohybovat, nábytek přeskládávat a já nevěřím vlastním očím. „A okno a dveře máte kde?“ Jen němě ukážu a pak opět pozoruji, jak se i dveře s oknem přesunou do mnou vybraných míst. „Takže? Jak vám vyhovuje tohle?“
„Je to opravdu moc hezké. Vždyť víte, že pro staré věci mám slabost. Ale stejně bych si asi představovala raději něco modernějšího. Mám ráda bílý nábytek. Hodně se mi třeba líbí takový ty čtvercové knihovny, jestli víte, co myslím. A také určitě potřebuji stolek, abych si měla kam odkládat čaj a zápisník, který musím mít při čtení pořád po ruce.“ „Samozřejmě. Bílá. Minimalismus. Že mě to hned nenapadlo. Tak zase jedeme dál“ řekne stále se usmívající muž (zajímalo by mě, jestli v tomhle podniku lidé dostávají odměny za to, že se dokáží celý den usmívat) a odebere se zpět do výtahu. Následuji ho a uvnitř sleduji, jak nyní vyťukává číslo 79. Takhle prohlédneme několik knihoven, ale vždy mi něco nevyhovuje. Číslo 261, 105, 142, ... až nakonec George zmáčkne číslo 13. Výtah se dá opět do pohybu. Když se zastaví, George se na mě obrátí. „Víte co? Počkejte teď chvíli tady. Já nejprve nastavím rozměry vašeho pokoje a počkám až se knihovna přeskládá, abyste měla větší překvapení a snáze si dokázala představit, že už je to místnost u vás doma.“ Uposlechnu ho a poslouchám zvuky přesouvajících se zdí a nábytku. Když se dveře znovu otevřou a já vystoupím ven, nedokážu chvíli najít žádná slova.
 |
| Pohovka Karup Edge Natural |
Nacházím se v místnosti, kde jsou bíle vymalované zdi, po pravé straně stojí pohodlně vyhlížející pohovka, vedle které je stolek, na kterém se válí několik knih. Naproti mně jsou částečně prosklené dveře, za kterými se rýsuje chodba. Po levé straně vidím vysoký pult ze stejného světlého dřeva jako pohovka. Za ním postává blonďatá usmívající se slečna, která do celého prostoru skvěle zapadá. „Ehm, dobrý den. Já bych si chtěla vybrat knihovnu,“ dostanu ze sebe. Co jiného bych tu asi také dělala, že... „Samozřejmě,“ odpoví slečna a ještě srdečněji se na mě usměje. „Prosím, zatím se posaďte a vyčkejte na příchod mého kolegy, který se vám bude věnovat,“ pokyne rukou k sedačce a dodá: „Máte už hotový seznam?“ „Seznam? Jaký seznam?“ podivím se nechápavě. „Seznam nových knížek, které byste ve své knihovně chtěla mít, kromě těch, které si do ní přesunete z vaší stávající knihovny. Tady máte,“ podává mi tablet „zatím si ho vyplňte". Uchopím tablet pevně do rukou, poděkuji a odcházím si vychutnat onu pohodlnou pohovku.
 |
| Zápisník Conceptum |
 |
| Stolní hodiny GREY, trojúhelníkové |
Když vyjdeme z jeho kanceláře, pokračujeme chodbou až na její konec k výtahu. George zmáčkne tlačítko, otevřou se dveře a my vstoupíme dovnitř. Zmáčkne číslo 183. Sice mám špatný odhad, ale takových pater to přece mít nemůže, ne? Výtah začne stoupat. Pak se na chvíli zastaví a začne se pohybovat do strany. „To je jako v Harry Potterovi!“ neubráním se nadšenému vykřiknutí. „Ano, trochu jsme se tam nechali inspirovat,“ mrkne na mě George. Výtah ještě párkrát změní směr, než úplně zastaví. Dveře se otevřou, vystoupíme a před námi se objevuje místnost plná polic s knihami. „Ještě jsem se zapomněl zeptat, jaké jsou rozměry místnosti, ve které chcete knihovnu mít?“ Na to jsem byla předem připravena a tak vytahuji papírek a podávám mu ho. George opíše rozměry do malé obrazovky, která se nachází vedle již zavřených dveří od výtahu. Zdi se začnou pohybovat, nábytek přeskládávat a já nevěřím vlastním očím. „A okno a dveře máte kde?“ Jen němě ukážu a pak opět pozoruji, jak se i dveře s oknem přesunou do mnou vybraných míst. „Takže? Jak vám vyhovuje tohle?“
 |
| Křeslo Romada, Koberec Hanse Home, Knihovna Castagnetti Legno, Stojací lampa Lifelight |
 |
| Rozkládací křeslo Karup, Knihovna TemaHome, Konferenční stolek AMBER, Stolní lampa Himmee |
„To je přesně ono,“ dostanu ze sebe nakonec. „Opravdu? Nechybí vám tu nic?“ z mužova hlasu je slyšet radost. „Ne. Absolutně nic. Možná jen nějaká květina, ale tu si tam pak přidám sama.“ „Tak to je skvělé! Vykliďte tedy prosím do týdne vaši místnost, poté vám bude knihovna nainstalována přesně podle těchto plánů.“
Když v podvečer odcházím z obchodního střediska Čtecí kout, na tváři mi září široký úsměv. Asi je to nakažlivé.
Tento článek vznikl jako příspěvek do soutěže pořádané Biano.cz a Martinus.cz
Dokážete si představit, že by se v budoucnu daly takto vybírat knihovny? A byli byste spíše náročný zákazník nebo zase tak moc požadavků nemáte? Co vlastně od vaší domácí knihovny žádáte?
Žádné komentáře:
Okomentovat