úterý 4. září 2018

Probudím se na Šibuji

Autor: Anna Cima
Ilustrace: Anna Cima, Igor Cima
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Paseka
ISBN: 978-80-7432-912-8
Počet stran: 320

Anotace: Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…

Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutujcí japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.

Když se mi díky Jakubovi z Book’s Calling naskytla příležitost, přečíst si tuhle knihu ještě pár dní před tím, než oficiálně vyjde, neváhala jsem ani minutu - bylo jasné, že něco takového si přečíst musím! Nejsem sice takový ten šílený japonský fanatik, ale přesto je mi Japonsko velmi blízké a myšlenka na jeho návštěvu mě velmi láká. Navíc si mě kniha získala krásnou obálkou, kterou ilustrovala sama autorka se svým manželem.

Jediné, čeho jsem se před začátkem čtení bála, bylo, že kniha bude psána krátkými a jednoduchými větami, které jsou v dnešní české literatuře čím dál populárnější a já osobně už jsem se jich trochu přejedla. Naštěstí to byly obavy neoprávněné - kniha je sice ve většině případů psána hovorovým jazykem, ale v tomto případě se skvěle hodí k příběhu a značně podporuje jeho čtivost. Celkově si myslím, že po jazykové stránce je kniha vydařená a jsem ráda, že byl můj prvotní strach zbytečný.

V knize sledujeme vývoj dvou (spíše by se dalo říct, že i tří) časových rovin. Vždy, když jedna končila, přála jsem si, abych mohla stále pokračovat ve čtení té předchozí, ale zároveň jsem se nemohla dočkat, až se dozvím, jak pokračuje ta následující. Roviny se nakonec začaly čím dál více proplétat a postupně se přede mnou, jako před čtenářem, začal skládat znamenitě promyšlený příběh, který do sebe dokonale zapadal.

Nepatřím k těm, kteří přečtou každý měsíc desítky knih a celkově čtu docela pomalu, protože se ve volných chvílích snažím věnovat další spoustě věcí. Ale jakmile jsem se pustila do románu Probudím se na Šibuji, už jsem se nedokázala odtrhnout, takže jsem ho přečetla ze dne na den. Nic takového se mi už delší dobu nestalo a tak není divu, že jsem z knihy tolik nadšená a mám neustálou potřebu ji všem doporučovat.

Už na první pohled je vidět, že na díle byla spousta práce - dokonale propojit všechny části knihy, vychytat, aby seděli historické události, střídat různé styly psaní, … Sice se v knize objevuje pár hodně viditelných překlepů, ale chápu, že když na jedné knize pracujete téměř 4 roky, už takové maličkosti přehlížíte, a vzhledem ke kvalitě knihy to s mrknutím oka přejdu, jako by tam žádné chyby nebyly.


Většina věcí mi připadala neuvěřitelně reálná. Samozřejmě tomu hodně napomohl fakt, že příběh vychází z autorčiných skutečných zážitků. Kniha se (hlavně na začátku) jeví hodně autobiograficky a sama Anna Cima říká, že se inspirovala svými deníkovými záznamy z vysoké školy. Bylo pro mě hodně těžké odlišit, co má reálný základ a co nikoliv - v knize jsem tedy věřila téměř všemu. I po dočtení knihy jsem si myslela, že některá fakta z knihy jsou skutečná. Pak jsem si o nich ale chtěla zjistit něco více na Googlu, a tak jsem byla vyvedena z omylu. Tohle autorka zvládla na jedničku!

Konec knihy jsem si také zamilovala. Vy, kteří mě už  trochu znáte, pravděpodobně víte, že mám raději otevřenější (nebo případně depresivnější) konce. A tohle ukončení přesně odpovídalo mým představám! Mám ráda, když autor čtenáři nechá trochu volnou ruku v tom, aby si mohl konec příběhu domyslet podle svého vlastního uvážení. 

Řekla bych, že z recenze je jednoznačně patrné, že jsem z knihy ohromně nadšená. Nepochybuji o tom, že se zařadí do nejlepších knih co jsem přečetla (nejen) za rok 2018 a doufám, že se autorka vrhne do psaní další knihy. Svým debutovým románem nasadila laťku opravdu vysoko a jsem ráda, že takovýhle skvost vyšel z rukou české a tak sympatické autorky. Děkuji za úžasný čtenářský i vizuální zážitek!

Celkové hodnocení:  5/5
Za poskytnutí knihy a možnosti zúčastnit se příjemného posezení s autorkou děkuji Nakladatelství Paseka a Jakubovi z Book’s Calling.

Fotografie ze setkání s autorkou:

8 komentářů: