Jestli zůstanu

Autor: Gayle Forman
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-1534-0
Počet stran: 184

Anotace: Sedmnáctiletá Mia, talentovaná cellistka, jede s celou svou rodinou na výlet, když do nich narazí auto. Mia se vzbudí a nic necítí, jen vidí své mrtvé rodiče – a nakonec samu sebe. Její tělo je v kómatu, ale ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. Skrze její vzpomínky pomalu odkrýváme její dětství, poznáváme její rodinu i jejího kluka Adama, se kterým sdílela lásku k hudbě. Pohnutý příběh citlivě mapuje duši dospívající dívky, která je nakonec postavena před těžké rozhodnutí – odejít, anebo zůstat.

Tato kniha mne zaujala hlavně tím, že v ní vystupuje cello. Vždy mě fascinovali smyčcové nástroje.
Když už jsem se k tomu dostala, musím se vyjádřit o grafické stránce této knihy. Obálce dominuje violoncello, to je skvělé. Dívka za cellem je už trochu horší - je přesvětlena, vypadá nepřirozeně, ale to bych ještě zvládla. Hlavním trnem v oku mi byl ten motýl. Někdo to nazve maličkostí, ale mě to trhá oči. Je tam hrozně uměle dosazený a kdyby ho na obálce vynechali, vypadalo by to mnohem lépe. Ale teď již konec kritizování obálky. Dozajista vás více zajímá děj.

Hlavní postavou je sedmnáctiletá Mia - dívka z Oregonu, která má milující rodinu i přítele a výborně hraje na cello. Už podle anotace víme, že na začátku příběhu její rodina zažije autohavárii, po níž je Mia v těžkém stavu převezena do nemocnice. Ačkoliv je Mia vážně zraněná, vše vidíme z jejího pohledu. Miina duše se záhadně dostane z jejího těla, takže hlavní hrdinka vše pozoruje, jako by byla další osobou. Nikdo ji však nevidí ani neslyší.

Člověk si říká, jak se asi tak může ležením v nemocnici popsat 184 stran. Je na to vcelku jednoduchá odpověď. V příběhu nepozorujeme pouze to, jak se vyvíjí Miin stav, ale také její vzpomínky, které se týkají hlavně rodiny, přítele Adama a samozřejmě i hudby.

"Lidé věří tomu, čemu chtějí věřit" - str. 59 -

Adam se mi zdál jako opravdu sympatický člověk. Docela mi přirostl k srdci. U Mii ani moc nevím. Řekla bych, že bychom asi byly kamarádky, ale ne nějak výjimečné

Po jazykové stránce mi přišla kniha trochu jednodušší. Nedávám jí to však za zlé, jen jsem asi zvyklá na něco jiného.

"Uvědomuji si, že umírání je snadné. Těžké je žít." - str. 134 -

Předpokládám, že většina z vás zná i filmové zpracování. Mám ve zvyku kouknout se na film poté, co knihu dočtu. Jinak tomu nebylo ani tady. Miiny rodiče jsem si sice představovala mnohem lépe, ale jinak si myslím, že se filmové zpracování docela povedlo. Hodnotila bych ho asi stejně, jako knihu. Možná o malinko lépe.

Ačkoliv se nejedná o knihu, která by mi nějak více přirostla k srdci, a kterou bych nutně potřebovala mít ve své knihovně, jsem ráda, že jsem si tuto oddechovou knihu přečetla. Doporučuji ji hlavně pro období, kdy nechcete číst nic složitého a chcete zkrátka jen vypnout.

Celkové hodnocení:  3/5